Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření nepřichází náhle, ze dne na den. Probíhá individuálně a je výsledkem dlouhodobé pracovní zátěže. Vyskytuje se především u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jsou závislí na jejich hodnocení. Je to stav psychického, někdy i celkového vyčerpání, doprovázený ztrátou ideálů, motivace a vůle k práci.

Tvoří jej řada příznaků a mohou se projevit také psychosomatickými obtížemi. Nejčastější emocionální příznaky jsou pocity bezmoci, beznaděje, častý pláč, deprese, a v těžkých případech dokonce myšlenky na sebevraždu. Změna v chování se dá pozorovat v přístupu k práci a ve způsobu reagování. Projevuje se také negativním postojem vůči sobě i svým výkonům, ve vztahu ke klientovi odosobněním.

„Kolegové mi říkali, že jsem s klienty jednala velmi odměřeně, bez jakékoli náklonosti… jako bych vyčerpala soucit. Vyhýbala jsem se jim, byla negativní a plná zlosti….“

Vysoké riziko vyhoření je u lidí, kterým práce přináší pocit vnitřního naplnění a pro péči o druhé dlouhodobě zanedbávají sami sebe a svůj osobní život. Nejvíce ohrožení jsou obvykle lidé přehnaně zodpovědní, s vysokou mírou empatie, nízkým sebevědomím, s nízkou míru sebereflexe, neschopnosti relaxace, nebo nadměrnou potřebou zalíbit se druhým. Rizikovým faktorem jsou také náročné pracovní podmínky s vysokou stresovou zátěží.

Pozorujete nedostatek energie, celkovou slabost a chronickou únavu spojenou s prací? Dělá vám problém rozlišit míru zátěže a nastavit si hranice? V individuální terapii můžete své pracovní motivaci a angažovanosti lépe porozumět. Součástí psychoterapeutického poradneství bývá praktický trénink práce se stresem, relaxačních a meditačních technik. Zapojit se můžete také do skupinové terapie, zaměřené na rozpoznávání, zvládání a vyjadřování emocí.  

 

Poradenství, terapie a koučink s Marií Zlesákovou

► Více